Silencesys

Po obloze plují ocelové mraky, Vodovkami na zem malují znaky, Měsíce není. Na jezeře plazí se mlha, Jak v dívčich vlasech bíla stuha, Člověka to změní. Ve tmě ponořený ostrov, Bezeslov přednesený proslov, Smutné zvony zvoní. Uprostřed ze země sloup trčí, Znovu, naposled, stovka hlasů ječí. Čichám k Růži Zapomění.